Světlo v zubní laboratoři

Položili jsme několik otázek MUDr. Evženu Hrnčířovi, jenž je přednostou kliniky chorob z povolání lékařské fakulty Univerzity Karlovy, abychom zubním laborantům přiblížili problematiku osvětlování laboratoří, neboť informovanost v této oblasti považujeme za nedostatečnou.

Klade práce zubního laboranta velké nároky na zrak?

Ano, jde o práci zrakově velmi náročnou. Je při ní nutné rozlišovat drobné detaily a barevné odstíny, a to často v terénu, kde je jen minimální kontrast jasů a barev. Nedokonalé zrakové vjemy znesnadňují práci, chyby při jejich interpretaci pak mohou způsobovat, že výrobky mají určité nedostatky. Nejdůležitějším faktorem pro správnost vjemů je tedy správné osvětlení a zraková pohoda laboranta.

Jak tedy dosáhnout správného osvětlení a zrakové pohody?
Za optimální je třeba považovat osvětlení, které se svým spektrálním složením i intenzitou blíží přirozenému dennímu světlu. Pro charakteristiku denního světla máme několik měrných jednotek. Intenzita osvětlení je udávána v luxech, teplota chromatičnosti jež vyjadřuje barvu světla se uvádí se v jednotkách Kelvin - K a pro barevné podání pozorovaného objektu obdobné jako v přirozeném denním světle je třeba teploty chromatičnosti co nejvyšší (< 4 000 K). Další jednotkou je všeobecný index barevného podání (Ra) a vyjadřuje stupeň shodnosti vjemu barvy pozorovaného objektu osvětleného umělým světlem a barvy téhož objektu osvětleného přirozeným světlem. Pro práci ve stomatologii (stupnice VITA) je doporučována hodnota Ra vyšší než 85.

Je přirozené denní světlo dostačující?
Není. V praxi je většinou potřeba používat zdroje umělého světla, neboť ačkoliv je barevné spektrum denního světla pro práci laboranta nejlepší, nejsou zde dosahovány správné světelné intenzity. Je zajímavé uvést, že ani za pěkného počasí bez oblačnosti nebývá mnohdy pracovní plocha přirozeným světlem dostatečně nasvětlena.

Jakou intenzitu by jste tedy doporučoval pro práci ve stomatologické laboratoři?
Doporučoval bych hodnoty, které jsou vyšší než udávané jako minimální platné hygienické limity. Myslím, že rozumně dosažitelná hodnota osvětlení pracovního pole se pohybuje od 3 000 do 4 000 lux a celkové osvětlení laboratoře 1.000 až 1.500 lux. Spektrální složení umělého světla by mělo být jak již jsem uvedl před chvílí takové, aby v něm bylo možné vnímat barvy stejně jako v přirozeném denním světle.

Bude-li osvětlení pracovního pole dostatečné, není pak zbytečné, aby celkové osvětlení místnosti bylo tak vysoké, jak uvádíte?
Není to zbytečné. Pro dosažení zrakové pohody je důležité, aby rozdíl mezi místním a celkovým osvětlením nebyl příliš výrazný. Dalším faktorem, který navozuje pracovní pohodu je podíl přímého a nepřímého světla, který je ve správném poměru 40% přímého a 60% nepřímého.

Řekněte nám jaké bývá nejčastěji osvětlení pracovišť?
Velmi různé. Někdy vyhovuje, jindy nikoliv, ale jen málokdy se svými parametry blíží optimálnímu. Intenzita denního světla ve venkovním prostoru se pohybuje v rozmezích od 5 000 do 20 000 lux. Uvnitř místností z toho však zbývá zpravidla mezi jedním až deseti procenty (podle velikosti a typu oken, podle charakteru místnosti a podle vzdálenosti místa od okna). Tyto světelné intenzity se, jak už jsem řekl, musí doplňovat umělými zdroji světla. V mnoha laboratořích jsou však používány pouze klasické zářivkové panely, které mají pro práci v zubní laboratoři nevhodné vlastnosti. Tyto zdroje totiž vydávají od 300 do 900 lux což je pro zrak zubního laboranta téměř nebezpečně málo. V jiných laboratořích tuto problematiku nepodcenili a naopak používají speciální laboratorní osvětlení, které již uvedených hodnot intenzity teploty chromatičnosti i indexu barevného podání dosahují.

Jaké vlastnosti mají běžně používané zářivky?
Výhodou zářivky je vysoká účinnost, tedy poměrně malá spotřeba energie při značném výkonu. Spektrální složení některých druhů zářivek je ale takové, že světlo je vnímáno jako studené a nelze v něm dobře rozlišovat barevné odstíny. Kromě toho se uvažuje, zda relativně pomalé blikání zářivky při kmitočtu 50 Hz (tj. 50 x za vteřinu), nemůže nepříznivě ovlivňovat vyšší nervovou činnost. Znám je ovšem fakt, že v prostorech kde se pracuje s rychle rotujícími předměty, může toto blikání způsobovat nežádoucí stroboskopický efekt. V blikajícím světle se někdy zdá, že rotující součástka se zastavila nebo že se otáčí podstatně pomaleji než ve skutečnosti. V běžných svítidlech se také zářivkové trubice zahřívají a to až na teplotu 70 až 80 C, což má vliv na 30% pokles výkonu a až 30% zvýšení spotřeby. Vyšší teplota má však vliv i na barevnost vyzařovaného světla, proto je těžké dosáhnout s běžnými zdroji světla optimálních podmínek na pracovním stole laboranta. Jsou tedy vhodnější žárovkové bodové nebo plošné zářivkové zdroje světla. Bodové zdroje světla vytvářejí příliš ostré stíny, což může poněkud zkreslovat zrakový vjem. Navíc vznikají velké kontrasty jasu mezi osvícenými a zastíněnými plochami a to může být příčinou tzv. oslnění sukcesivním kontrastem (při následných pohledech do míst s výrazně odlišným jasem). Proto považuji za správné používat raději plošné než bodové světelné zdroje. Vždy je však třeba ověřit si, má-li plošný zdroj světla vlastnosti vyhovující práci v zubní laboratoři.

Může mít nesprávné osvětlení pracoviště nějaké nepříznivé zdravotní důsledky?
Ano, špatné osvětlení může být příčinou mnoha poruch zraku a to velmi individuálně podle stáří laboranta, úrovně jeho zátěže nebo konkrétních světelných podmínek na jeho pracovním stole. Pro ilustraci uveďme v první řadě zvýšenou zrakovou únavu, bolest očí a hlavy, časté záněty spojivek, zvyšování nitroočního tlaku, snížení rozlišovací schopnosti a pro zubní laboranty velmi časté nošení brýlí a zvyšování jejich dioptrií.

Může být takové postižení trvalé?
Zcela vyloučit se to sice nedá, ale zřejmě to nebude časté. Z posudkového hlediska se na oční nemoci pohlíží jako na choroby obecné, nejsou považovány za choroby z povolání ve smyslu zákona a neodškodňují se.

Které osoby jsou zvýšeně náchylné ke vzniku očních obtíží z nedostatečného osvětlení?
Jsou to zejména lidé starší než 40 let, neboť ti mají oproti mladším jedincům sníženou akomodační schopnost očí, a dále osoby s očními nemocemi. Z nich největší podíl tvoří pacienti s refrakčními očními vadami, tedy ti, kteří musí při práci nosit brýle. Z toho je zřejmé, že na pracovištích, kde jsou zaměstnáni spíše starší lidé, kteří nosí brýle, by měla být věnována osvětlení mimořádná pozornost.

Jaká opatření ke zlepšení světelných podmínek ve stomatologických laboratořích máme tedy učinit?
Na to se nedá snadno odpovědět, protože každý případ je jiný. Nejlepší je, aby se provozovatel laboratoře poradil s odborníkem z oboru lékařství, který se zaměřuje na problematiku osvětlení, nebo s odborníkem na osvětlovací techniku či projektantem. Ten by mu měl v konkrétním případě umět doporučit, jaké zdroje světla by se měly v laboratoři používat, jak mají být umístěny, jakou barevnou úpravu prostředí je vhodné zvolit, jak které pracovníky rozmístit v prostoru atd. Navození správných světelných podmínek se vždy vyplácí. Efekt tohoto opatření bývá někdy až nečekaně příznivý, zejména pokud jde o zvýšení výkonnosti nebo o stupeň dokonalosti finálních výrobků.